Nadpřirozené bytosti

Joro-gumo

Joro-gumo je pavoučí žena, přesto však není členem Avengers se zbytečně komplikovaným životním příběhem. Jedná se o obřího pavouka, který vládne schopností proměnit se v krásnou ženu (v některých výkladech se nemění a jeho horní část má vzhled ženy a spodní část trupu je pavoučí). Tato kreatura má ve zvyku nejprve svádět muže, následně je zabalit do své pavučiny, otrávit je a v neposlední řadě i zkonzumovat. Jedna (daleko odpornější) variace příběhu praví, že Joro-gumo se zjevuje jako žena, která drží své dítě a ptá se kolemjdoucích, zda by jí ho na moment nepodrželi. Když tak učiní, náhle se "dítě" v jejich rukou rozpadne na tisícovky pavoučích vajíček, které se rozlétnou do všech stran.

Harpyje

Harpyje jsou mytické bytosti antické mytologie, zobrazované jako napůl ženy-napůl ptáci.

Popis harpyjí je poměrně komplikovaný, neboť se postupem času představa o harpyjích měnila a nejasný je i jejich počet. Jejich rodiče jsou mořský bůh Thaumás a bohyně Élektra.

Harpyje byly podobné antickým Sirénám a jejich původním úkolem bylo unést mrtvé duše zesnulých do posvětí. Později byly uvedeny jako ptáci s lidskou hlavou.

Harpyje vystupují v několika řeckých bájích. Nejznámější je o slepém Fíneovi, který byl nadán věšteckým uměním, ale protože ho zneužíval, bohové ho oslepili. Jeho druhá manželka Eidothea ho přesvědčila, že za slepotu mohou synové z prvního manželství, které z duše nenáviděla. Podle jedné verze je Fíneus uvrhl do žaláře, podle druhé je nechal zakopat za živa. Proto na něj byl seslán trest neukojitelného hladu a kdykoliv se chtěl najíst, Harpyje přiletěly, vše snědly a co nestačily, to pokálely.

" Široká křídla, tváře lidských tvarů,

na nohou spáry, břicho opeřené

a k nářku užívají zpěvu darů"

- Dante Alighieri

Sirény

Sirény si často lidi pletou s mořskými pannami. Jsou velmi známé bytosti. Ovšem když se řekne "Siréna", hodně lidí si vybaví různé pohádky. Ale opak je pravdou. Sirény jsou vrazi námořníků. Jejich zpěv se dostává do hlavy oběti a pokud sama neskočí do vody hned, co siréna začne zpívat, brzy se tak stane. Jsou to zdatní lovci, skuteční predátoři oceánů.

Sirény byly v antice zobrazovány jako napůl ženy, napůl ptáci (podobně jako harpyje). Inspirací jejich vzhledu byli zřejmě někteří mořští ptáci.

Později, zhruba od 8. století však začaly být zobrazovány i jako ženy s rybím ocasem.

V heraldice bývá siréna zobrazována jako figura položeny s dvěma rybími ocasy a ptačími křídly.

Banshee

(Volně přeloženo jako žena z kopců též známá jako víla smrti)

Banshee je irská a skotská mytologická bytost, která se projevuje táhlým zoufalým kvílením a pláčem, jímž zvěstuje smrt některého z členů rodiny. Podle pověstí má každá důležitá rodina v Irsku svou vlastní Banshee a významným šlechtickým rodinám se také zjevuje nejčastěji, ovšem občas ji mohou spatřit i obyčejní lidé. Pokud má zemřít mimořádně důležitá osobnost, může se sejít i více Banshee na jednom místě.

Banshee může být pouze osoba se zelenýma očima s žlutým plamínkem okolo panenky. Občasné byly i modrozelené oči. Většinou se jednalo o ženy s tmavými vlasy, a to buď hnědé nebo černé barvy. Na nohou měly vyryté znaky, většinou znamení blesku na nártu.

Banshee byla vždy spojována s duší mrtvé víly nebo zavražděné nevinné dívky a zjevuje se ve třech podobách. Zpravidla se zjevuje jako krásná dívka s očima bez panenek a dlouhými, obvykle bílými vlasy, oděná do bílé či světle šedé a stejnou barvu má i její pleť. Může se objevit v lesích, bažinách či močálech v blízkosti sídla umírajícího, nebo ji může vidět někdo z příbuzenstva stát na cestě poblíž jeho domu. Často pláče a vydává nepříjemný, uši drásající kvil a občas je popisovaná jako dívka sedící v blízkosti potoka či menšího vodního toku a peroucí zkrvavené prádlo toho, kdo má zemřít. Občas se ukazuje i jako sešlá stařena v černém. Může se také objevit v podobě lasice, hranostaje nebo šedé vrány, což jsou zvířata v Irsku spojovaná se smrtí či čarodějnictvím.

Banshee se v rodině objeví jednou za 250 let. Schopnost Banshee se objeví v dospívajícím věku a to tak, že daná osoba má neustálé noční můry nebo sny navazující na sebe. Může také slýchat zvuky, které obyčejní lidé neslyší. Některé dokáží vidět stíny a cítit mrtvou duši v podobě větru nebo průvanu. Mrtvé duše Banshee hojně vyhledávají a snaží se jí přimět o pomoc. Banshee je totiž dokáže vyslyšet a předat vzkaz pozůstalým.

Obři

V severských nebo řeckých mytologiích obři představují prvotní bytosti, které stály u zrodu světa a později bojovaly na straně chaosu v bitvě proti bohům. Starověké legendy zase popisují stavbu mohutných zdí, obři údajně pomáhali přenášet ohromné kamenné bloky při stavbě Stonehenge nebo dokonce egyptských pyramid.

Rokurokubi

Rokurokubi je démon ve východních mýtech, který má přes den podobu obyčejné ženy, a v noci se promění ve stvůru s extrémně dlouhým krkem. Jakožto démon by se měl živit krví, utrpěním, či nějakou jinou věcí, která je vázána k nějakému živému tvoru. Tento je však vyjímkou. Živí se olejem z lamp. Rokurokubi není démon jako takový, ale jde o kletbu, která si za oběti vybírá ženy.
Jedna stará legenda z Totomi vypráví o starém mnichovi, který uprch z kláštera s jednou mladou dívkou. Během jejich cestování dívka velmi onemocněla a její léčení stálo mnicha spousty peněz. Tak se rozhodl, že jí zavraždí a vezme všechny zbylé peníze. Jednou přespal v hostinci, provozovaný mužem, který měl krásnou dceru. Mnich jednu noc s jeho dcerou sdílel lóže, a během noci se promněnila v Rokurokubi, která měla tvář dívky, kterou mnich zavraždil a obvinila jej z toho. Další den se mnich přiznal ke svému činu hospodskému, a také mu pověděl, co se včerejší noc stalo. Hospodský se mu na to také přiznal se svým hříchem, čímž byla vražda jeho manželky, které poté sebral peníze na vybudování tohoto hostince, za což byl potrestán přeměnou jeho dcery v démona Rokurokuba. Mnich se poté vrátil zpět do kláštera, kde udělal pomník Oyotsu, dívce, s níž cestoval, a modlil se u něj každý den. Co se dělo s hostinským a jeho dcerou není zmíněno.

Wendigo

Skutečný tvor z kanadských lesů a prérií a také Minnesoty. S Wendigem se často střetávali lovci a táborníci v temných lesích. Popis Wendiga je vždy stejný: Thnoucí oči, neuvěřitelně vyhublé tělo, dlouhé zažloutlé tesáky, vysoký zhruba 15 stop se zažloutlou kůží.

Wendigové mají neuvěřitelně velkou chuť na lidské maso a tak v lesích občas zmizí z povrchu zemského nějaký člověk, který se stane potravou. Každý Wendigo býval kdysi člověkem, někdy hraničář, indián, horník či lovec.

Vždy je příběh stejný. Dlouhá krutá zima odřízne kmen či skupinu lidí mimo dosah pomoci bez potravy. K tomu aby přežili se stávají kanibaly a pojídají jiné členy skupiny. Kultury po celém světě říkají, že pojídání lidského masa dává člověku určité schopnosti jako je rychlost, sílu či nesmrtelnost. A také se věří , že dlouhodobé pojídání lidského masa člověka úplně změní a stává se postupně méně lidským. Vždy mají hlad.

Inuitští indiáni nazývají Wendiga různými jmény, včetně Witigo, Wikio, Wee-Tee-Go, ale každý z nich má zhruba stejný význam a to pojmenování" zlého ducha, který pojídá lidi". 1 verze tvrdí, že Wendigo býval člověk, který byl přeměněn zlým kouzlem.

Podle legendy ranných osadníků byl často Wendigo viděný jako znamení smrti v společenství. Wendigo ovšem vydrží dlouhé zimy bez jídla a to když spí několik let v kuse. To si pak lidi schovává, aby je pak našel když se probudí. Podle indiánů uměl také ovládat počasí, proto kmeny často tyto stvoření lovili.