Stockholmský syndrom je psychologická reakce, kdy se rukojmí začíná identifikovat s únoscem a jeho požadavky. Oběť je nejprve šokována náhle vzniklou situací, kdy se ocitá v bezprostředním ohrožení života a je si jistá, že zemře. Pokud se únosce rozhodne, že ji nechá naživu, vyvolá v oběti pocit vděčnosti. Únosce je pro něj ten, kdo mu "zachránil" život, ačkoli jej do této situace dostal.

Oběti se dostanou do situace naprosté závislosti, prožívají silné a primitivní city k únosci. "Je to až mateřská láska. Podstupujete fázi naprostého zdětinštění: nemůžete se krmit, mluvit ani jít na záchod bez dovolení". Občasný nebo drobný přátelský projev únosce, jako je třeba jen poskytnutí jídla, si oběti vykládají jako dobré zacházení.