Lupič

Banka, ve které pracuji, byla včera zase vyloupena. Za tento měsíc se to stalo už třikrát a jsme si jisti, že to byl ten samý člověk. Pokaždé zmizel beze stopy. Jako kdyby úplně zmizel. Není možné, aby se dostal pryč tak rychle a nezanechal za sebou žádné důkazy. Včera, když tu opět byl, podíval jsem se mu do očí. 

"Proč to děláte?" zeptal jsem se, hleděl do jeho tmavých očí a čekal na odpověď. Chladně na mě zíral zpod jeho masky a odpověděl:

"Lidé musí jíst."

Přemýšlel jsem o tom hodně dlouho, ale rozmyslel jsem si to. Už nikdy nevstoupím do té prokleté krevní banky.