Schizofrenie

Schizofrenie je duševní nemoc, která ovlivňuje myšlení, vnímání i prožívání nemocného.

Schizofrenie se projevuje především poruchami myšlení (bludy) a poruchami vnímání (halucinacemi).

Blud je falešná představa, která se nemocnému zdá být skutečná a pravdivá a nelze mu ji vyvrátit. Například představa spiknutí, při níž je nemocný přesvědčen, že je sledován a že se na něj chystá nějaký útok. Jindy může mít schizofrenik bludnou představu, že je nadán nějakými nadpřirozenými schopnostmi a že jimi může zachránit svět. 

Halucinace jsou poruchy vnímání. Nemocný člověk slyší, vidí nebo cítí věci, které jiní nevnímají. Dá se říci, že člověk s bujnější fantazií si představuje různé obrazy, v duchu s někým rozmlouvá, ovšem bez problémů tyto věci odliší od skutečných vjemů zvenčí. Typickým příkladem halucinace je slyšení hlasů. Tyto hlasy s nemocným rozmlouvají, někdy mu nadávají nebo přikazují. Lidé, kteří onemocněli schizofrenií, mívají potíže s pozorností - těžko se soustředí, jejich mozek jako by ztrácí schopnost filtrovat informace přicházející zvenčí. Nemocný je tak přehlcen vjemy, že nedokáže rozlišit důležité od nedůležitého.

Paranoidní schizofrenie

Jedná se o vůbec nejčastější typ schizofrenní psychózy. Z počátečního bludného ladění se posléze vyvíjí především persekuční bludy. Dále pak jsou časté bludy ovládání, čtení či vkládání myšlenek atd. Tyto bludy jsou často doprovázeny nebo předcházeny halucinacemi. Poruchy myšlení (bludy), a poruchy vnímání (halucinace), pak nevývratně vedou i k nápadnostech v chování, někdy až k pro okolí nesrozumitelnému agresivnímu chování.

Hebefrenní schizofrenie

Zpravidla propuká ve věku 15 - 25 let a typické pro ni jsou poruchy chování. Takoví pacienti se projevují nezodpovědně, nepředvídatelně, vystupňovaně klackovitě. Náladu mají často nepřiměřenou situaci, přihlouple se usmívají, grimasují, jsou přehnaně "nezbední". Nemocní se chovají bezúčelně, povrchně a manýrovaně. Často se zaobírají pseudofilosofováním nad náboženskými, filosofickými či jinými abstraktními tématy, pro okolí obtížně uchopitelnými. Je zvláštní, že premorbidní osobnost těchto lidí bývá spíše samotářská a plachá.

Katatonní schizofrenie

Je naštěstí čím dál tím více vzácnější a popředí klinického obrazu je porucha motoriky od hyperkinéze až ke stuporu. Nemocný může takto setrvávat dlouhou dobu v nepřirozených polohách a náhle u něj může docházet k prudkým epizodám akutního neklidu. Při léčbě tohoto typu schizofrenie se nejlépe osvědčila elektrošoková terapie.

Nediferencovaná schizofrenie

Poměrně nedostatečně vymezený typ tohoto onemocnění, který má splňovat všeobecná kriteria pro schizofrenii, ale přitom se nejedná o žádný z předchozích typů.

Postschizofrenní deprese

Depresivní stav který může přetrvávat se objevuje jako dozvuky schizofrenní nemoci. Některé schizofrenní symptomy ať pozitivní nebo negativní musí být stále přítomny, ale nejsou již v popředí klinického obrazu. Tyto depresivní stavy jsou spojeny se zvýšeným rizikem sebevraždy. 

Reziduální schizofrenie

Pro tento typ je typický chronický průběh nemoci, doprovázený několika atakami, a narůstajícími negativními příznaky (zpomalené psychomotorické tempo, emoční otupělost, pasivita, oslabení vůle, sociální stažení).

Simplexní schizofrenie

Pro tento typ jsou charakteristické změny v chování, projevující se v jeho čím dál tím větším uzavíráním se do sebe. Nemocný ztrácí "životní sílu". Jeho emotivita se oplošťuje. Někdy se sice mohou vyskytnou přechodné bludné nápady a halucinace, ale nemají svojí typickou emoční naléhavost a nejsou v popředí choroby. Nemocný postupně kousek po kousku vypadává ze svých rolích v životě - role syna či dcery, role studenta či pracovníka atd... Prostě nám pomalu mizí před očima a my tento proces asi nemůžeme zastavit.

.

.

.

.

Tito lidé můžou být normálnější a lepší než my.... My "zdraví"