Jeff the Killer

Jeff a jeho rodina se právě přestěhovali do nového sousedství. Jeho otec dostal povýšení v práci a oni si mysleli, že by bylo nejlepší žít v jedné z těch ''lepších'' čtvrtí. Jeff a jeho bratr Liu si nemohli stěžovat. Nový, lepší dům. Co se dalo nemilovat? Právě když vybalovali, přišla jejich nová sousedka.

''Ahoj''řekla, ''já jsem Barbara. Bydlím tady přes ulici. No... chtěla jsem se představit a chtěla jsem představit mého syna.'' Ototčí se a volá na něj. ''Billy, to jsou naši noví sousedé.'' Billy řekl ahoj a běžel zpátky ke hře na jejich dvoře.

"No...'' řekla Jeffova matka, ''já jsem Margaret a tohle je můj manžel Peter a dva moji synové - Liu a Jeff.'' Každý z nich se představil a pak je Barbara pozvala na narozeninovou oslavu jejího syna. Jeff a jeho bratr už chtěli odmítnout, když jejich matka řekla, že rádi přijdou. Když Jeff a jeho rodina dovybalili, Jeff šel do svého pokoje.

''Mami... proč jsi přijmula pozvánku na narozeninovou oslavu nějakého děcka? Nejsem už žádné děcko...''

''Jeffe...'' řekla matka, ''právě jsme se sem přestěhovali, měli bychom ukázat, že chceme trávit se sousedy čas. Půjdeme na tu oslavu a konec.'' Jeff začal mluvit, ale zarazil se, protože věděl, že nemůže nic dělat. Kdykoli jeho máma něco řekla, bylo to konečné. Šel do svého pokoje a svalil se na postel. Ležel tam a díval se do svého stropu, když náhle dostal divný pocit. Ani ne bolest ale... divný pocit prostě. Odmítl ho jako nějaký náhodný pocit. Slyšel svou matku, jak mu říká, aby si šel pro věci, tak tedy vstal a šel si je vzít.

Další den sešel Jeff dolů po schodech, aby si vzal snídani a nachystal se do školy. Jak tam tak seděl a jedl svou snídani, opět dostal ten pocit. Tentokrát to bylo silnější. Trochu ho to zabolelo, ale opět ho odmítl. Jak on a Liu dojedli snídani, šli dolů k autobusové zastávce. Seděli tam a čekali na autobus, a pak přes ně skočil nějaký kluk na skateboardu, jen několik centimetrů od jejich hlav. Oba uskočili překvapením. ''hej... co to k čertu je?''

Ten kluk přistál a otočil se k nim zpět. Šlápl na skateboard a chytil ho oběma rukama. Ten kluk se zdál být asi na 12, o rok mladší než Jeff. Měl na sobě Aeropostale košili a roztrhané jeany.

''Vida, vida, vida... vypadá to, že tu máme nějaké nové lidi'' V tom se objeví další dvě děti. Jedno z nich bylo hodně hubené, a to druhé dosti při těle. ''no, když jste to noví, tak bychom se měli představit. To je Keith'' Jeff a Liu se podívali na hubeného kluka. Měl přihlouplý obličej, který by jste u takového pomocníčka čekali. ''A to je Troy'' Podívali se na tlustého kluka. Káď sádla. Vypadá to, jako by vůbec necvičil, protože se téměř kutálel.

''A já'' řeklo první dítě, ''jsem Randy. Nyní je pro všechny děti v této oblasti malá cena za jízdu autobusem, pokud mi rozumíte.'' Liu vstal, připraven Randymu jednu vrazit, když na něj jeden jeho kamarád namířil nůž. ''c c c... doufal jsem, že budeš více rozumný, ale vypadá to, že to budeme muset vzít po zlém.'' Randy šel k Liuvi a vytáhl mu peněženku z kapsy. Jeff dostal ten pocit znovu. Teď to byl opravdu silný pocit pálení. Vstal, ale Liu mu pokynul, aby si sednul, ale Jeff si ho nevšímal a šel dál k dítěti.

''Poslouchej ty malej smrade. Koukej dát tu peněženku zpátky mému bratrovi, nebo se ti něco stane.'' Randy si dal peněženku do kapsy a vytáhl svůj nůž.

Ou. A co budeš dělat?'' Jak dokončil větu, Jeff mu vrazil jednu do nosu. Jak si Randy sáhl rukou na tvář, Jeff mu ji uchopil a zlomil ji. Randy vykřikl bolestí a Jeff mu sebral nůž z ruky. Troy a Keith se hnali na Jeffa, ale ten byl příliš rychlý. Povalil Randyho na zem. Keith na něj vyletěl, ale Jeff se skrčil a bodl ho do ruky. Keith s křikem upustil nůž na zem. Jeff udeřil Troye do břicha a ten se skácel k zemi. Jak padal, tak se pozvracel. Liu nemohl dělat nic jiného než se s úžasem koukat na Jeffa.

''Jeffe, jak jsi to...'' to bylo vše co řekl. Viděli blížící se autobus a taky věděli, že mají to celé za vinu. Začali utíkat tak rychle, jak jen mohli. Jak běželi, ohlédli se a viděli, jak se autobus řítí přes Randyho a jeho kámoše. Jak Liu a Jeff přiběhli do školy, nikomu se neodvážili říct, co se stalo. Všechno, co dělali bylo, že seděli a poslouchali. Liu přemýšlel o tom, jak jeho bratr zmlátil několik dětí, ale Jeff věděl, že v tom bylo něco víc. Bylo to něco strašného. Když to pocítil, nešlo se vyhnout nutkání někoho zranit. Nelíbilo se mu jak to zní, ale nemohl se ubránit pocitu štěstí. Když se vrátil domů, jeho rodiče se ho zeptali, jaký měl den a on odpověděl poněkud zlověstným tónem: ''Byl to nádherný den.'' Druhý den ráno uslyšel zaklepání na jeho dveře. Sešel dolů a našel dva policisty a jeho matku stojící ve dveřích a vrhla na něj rozzlobený pohled.

''Jeffe, tito důstojníci mi řekli, že jste napadli tři děti. Že to nebyl normální souboj, ale oni byli pobodáni. Pobodáni synu.'' Jeffův zrak padl na zem, ukazuje své matce, že je to pravda.

''Mami, to byli oni, co na nás mířili noži''

''Hochu'' řekl jeden policista, ''dvě pobodané a jedno s modřinou na břiše a máme svědky, kteří tvrdí, že jste z místa činu utekli. Tak, co na to říkáš?'' Jeff věděl, že to nemá smysl. Mohl mu říci, že na Lia zaútočili první, ale nebyl zde o tom žádný důkaz. Nemohl říct, že neutekli, protože utekli. Takže Jeff nemohl bránit sebe nebo Lia.

''Hochu, zavolej sem svého bratra.'' To Jeff nemohl udělat. Vždyť to byl on, kdo zmlátil ty děti.

''Pane, to... to jsem byl já. Já jsem byl ten, kdo ty děti zmlátil. Liu se snažil mě držet zpátky, ale nemohl mě zastavit.'' Policista se kouknul na svého partnera a oba přikývli.

''Tak chlapče. Vypadá to jako na rok ve vězení''

''Počkej.'' říká Liu. Všichni vzhlédli a uviděli ho držet nůž. Policisté vytáhli své zbraně a zamířili s nimi na něj.

"Byl jsem to já. Já jsem zmlátil ty malé spratky. Mám znamení na důkaz.'' Odhrnul své rukávy a odhalil řezy a modřiny, jako kdyby bojoval.

''hochu, stačí položit ten nůž.'' řekl důstojník. Liu zvedl nůž a hodil ho na zem. Dal si ruce nad hlavu a šel k policii.

''Ne Liu, byl jsem to já, já to udělal'' Jeffovi začaly stékat slzy.

''Ou, sorry brácho. Snažím se vzít na sebe vinu za to, co jsem udělal.'' Policie odvedla Lia do vozu.

''Liu, řekni že jsem to já.. Řekni jim, že já jsem byl ten, kdo zmlátil ty děti'' Matka mu položila ruce na ramena.

''Jeffe prosím. Víme, že je to Liu. Můžeš přestat.'' Jeff bezmocně sledoval, jak auto zrychluje v dáli s Liem uvnitř. O několik minut později přijel Jeffův táta a když spatřil Jeffovu tvář, věděl, že něco není v pořádku.

''Synu, synu, co je?'' Jeff nemohl odpovědět. Jeho hlasivky byly napjaté od pláče. Místo něj došla Jeffova matka k otcovi a řekla mu špatné zprávy, zatímco Jeff plakal na příjezdové cestě. Po asi okolo hodině se Jeff vrátil domů a viděl, že jsou jeho rodiče v šoku, smutní a zklamaní. Nemohl se na ně podívat. Nemohl se na ně podívat, když si mysleli, že to opravdu byl Liu a přitom to byl on. Tak šel prostě spát a snažil se dostat celou tu věc z jeho mysli. Dva dny uběhli, aniž by padla zmínka o Liuovi v JDC. Neměl žádné kamarády, se kterými by si mohl vyrazit. Nic, než smutek a pocit viny. To až do soboty, kdy byl Jeff probuzen svou matkou, se šťastným, usměvavým obličejem.

''Jeffe, je den D'' řekla a rozvinula závěsy a nechala světlo proudit do pokoje.

''Co, co je dnes za den?'' zeptal se Jeff, zatímco se probouzel.

''Dnes je přeci Billyho oslava'' Teď byl úplně vzhůru.

''Mami, děláš srandu, že jo? Snad si nemyslíš, že po tom všem, co se stalo, půjdu na narozeninovou oslavu nějakého fracka.'' Nastala dlouhá pauza.

''Jeffe, oba víme, co se stalo. Myslím, že ta oslava by mohla být věc, která trochu rozjasní události uplynulých dní. Teď se obleč.'' Jeffova matka odešla z pokoje do přízemí, aby se nachystala sama. Bojoval sám se sebou, aby vůbec vstal. Vybral si náhodné tričko a džíny a šel dolů po schodech. Viděl, že jeho matka a otec jsou celí oblečení, jeho matka v šatech a otec v obleku. Pomyslel si, na co takové oblečení, když je to jen dětská oslava?

''Synu, tohle tam budeš mít na sobě?'' zeptala se ho jeho matka.

''Lepší, než nosit příliš moc.'' řekl. Jeho matka se snažila na něj nekřičet a jen se na něj usmála.

''Teď Jeffe, můžeme být příliš oblečení, abychom udělali dobrý dojem.'' řekl otec. Jeff zabručel a vrátil se do svého pokoje.

''Nemám žádné společenské oblečení'' zařval dolů po schodech.

''Stačí si něco vybrat'' řekla jeho matka. Rozhlédl se ve svém šatníku, aby našel něco, čemu by se dalo říkat společenské. Nakonec našel černé kalhoty a nátělník. Nemohl najít košili, která by se k tomu dala vzít. Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že má jen pruhované košile. Žádné z nich nešly ke kalhotům. Nakonec našel bílou mikinu a oblékl si ji.

''Co to máš na sobě?'' řekli oba. Jeho matka se podívala na hodinky. ''Ach ne. Už není čas na změnu. Tak jdeme.' řekla a vyhnala Jeffa i jeho tátu ze dveří. Přešli ulici k domu Barbory a Billyho. Zaklepali na dveře a zjistili, že Billyho matka je stejně společensky oblečená. Když Jeff vešel dovnitř, všude byli dospělí, žádné děti.

''Děti jsou venku na dvoře. Jeffe, co kdybys šel za nimi a s několika se seznámil?'' řekla Barbara.

Jeff vyšel na dvůr plný dětí. Všechny pobíhaly okolo v kovbojských kostýmech a střílely po sobě plastovými zbraněmi. Najednou jeden kluk přišel až k němu a podal mu hračkovou zbraň a klobouk.

''Ahoj, chceš hlát?'' zeptal se.

''Ach ne kluku, jsem příliš starý na tyto věci.'' Kluk se na něj podíval smutnýma psíma očima.

''Plosím?'' řekl kluk. ''Fajn'' odpověděl Jeff. Nasadil si klobouk a začal předstírat, že střílí na děti. Nejprve si myslel, že je to absurdní, ale pak se začal skutečně bavit. Nebylo to zrovna super cool, ale bylo to poprvé, co nemyslel na Lia. Takže si chvíli s dětmi hrál a pak uslyšel nějaký hluk. Divný hluk otáčejících se koleček. Pak mu to došlo. Randy, Troy a Keith. Všichni přeskočili přes plot na jejich skateboardech. Jeff upustil falešnou pistoli a strhl kloubouk. Randy se na Jeffa podíval s nenávistným pohledem.

''Ahoj Jeffe,'' řekl, ''máme nějaké nevyřízené účty.'' Jeff viděl jeho zpřeražený nos. ''Myslím, že jsme si kvit. Umlčel jsem vás a vy jste dostali mého bratra do děcáku.''

Randy měl rozzlobený výraz v očích. ''Ach ne. Nejdu pro remízu. Jdu si pro vítězství. Možná si nám nakopal zadek, ale dneska to už neuděláš.'' Jak to dořekl, vrhl se na Jeffa. Oba padli na zem. Randy praštil Jeffa do nosu a Jeff popadl Randyho za uši a praštil ho do hlavy. Jeff shodil Randyho ze sebe a oba vstali. Děti křičeli a rodiče utíkali ven z domu. Troy a Keith oba vytáhli své zbraně z jejich kapes.

''Nikdo nevyrušujte, nebo budou lítat střeva'' řvali. Randy vytál nůž a bodl Jeffa do ramene.

Jeff vykřikl a padl na kolena. Randy ho začal kopat do obličeje. Po třech kopech mu Jeff nohu chytne a zkroutí ji tak, že Randyho povalil. Jeff vstal a šel k zadním dveřím. Troy ho chytil.

''Potřebuješ pomoct?'' zvedne Jeffa za límec a hodí ho přes terasu na dveře. Jeff se snaží vstát, ale Troy mu v tom brání. Randy opět začne do Jeffa kopat, až začne kašlat krev.

''Pojď Jeffe. Bojuj se mnou'' zvedne Jeffa a hodí ho do kuchyně. Randy vidí na pultu láhev s vodkou, a tak lahev rozbije Jeffovi nad hlavou.

''BOJUJ!'' hází Jeffa zpět do obývacího pokoje.

''Pojď Jeffe, podívej se na mě.'' Jeff vzhlédne. Jeho tvář je potřísněná krví. ''Já jsem ten, kdo tvého bratra poslal na JDC. A teď si tu jen tak sedíš a necháš ho tam hnít po celý rok. Měl by ses stydět'' Jeff vstává.

''Konečně. Stojíš a budeš bojovat.'' Jeff je na nohou, krev a vodku na tváři. Opět se dostavil ten zvláštní pocit, který už chvíli necítil. ''Konečně. Jsi na nohou'' říká, když běží na Jeffa. A najednou se to stane. Něco uvnitř Jeffa se změnilo. Jeho psychika je zničena, racionální myšlení fuč, všechno, co může udělat, je zabít ho. Popadne Randyho a svalí ho k zemi. Dostává se na něj a bouchne ho ke srdci. Úder způsobil, že se Randyho srdce zastavilo. Randy nemohl popadnout dech. Jeff ho mlátil stále dál. Ránu po ráně je stále víc krve z Randyho těla. Mlátí do Randyho tak dlouho, dokud nepřestane dýchat a neumře.

Každý se teď dívá na Jeffa. Rodiče, plačící děti, dokonce i Troy a Keith. Přesto opět zamířili své zbraně na Jeffa. Jeff vidí, že se zbraněmi umí a běží po schodech. Jak běžel, Troy a Keith po něm stříleli, ale ani jednou se netrefili. Jeff vyběhl po schodech nahoru. Slyší, jak ho Troy a Keith pronásledují. Když doběhli na poslední schod, Jeff se schoval v koupelně. Popadne věšák na ručníky a strhne ho ze zdi. Troy a Keith vběhli dovnitř, nože připraveny.

Troy posílá nůž na Jeffa, ale ten se mu vyhne a dá Troyovi ránu věšákem do obličeje. Troy jde těžce k zemi a jediný, kdo zbyl je Keith. On je však hbitější než Troy a tak se sehnul, když k němu šla rána od věšáku. Upustil nůž a popadl Jeffa za krk. Přitlačil ho ke zdi. Najednou na něj z horní police spadlo bělidlo. Oba je popálil a oba začali křičet. Jeff si otřel oči, jak prozatím mohl. Opět zvedl věšák na ručníky a praštil jím Keitha přímo do hlavy. Jak tam ležel a krvácel, měl na tváři zlověstný úsměv.

''Čemu se kurva směješ?'' zeptal se Jeff. Keith vytáhl zapalovač a zapálil ho. ,,Seš od vodky a bělidla. A já.. mám oheň.'' Jeff vytřeštil oči a Keith po něm zapalovač hodil. Jakmile s ním plameny navázali kontakt, vodka se vznítila. Zatímco ho alkohol pálil, bělidlo mu vysušovalo kůži. Jeff začal strašlivě křičet, když začal hořet. Snažil se uhasit oheň, ale bylo to k ničemu. Alkohol z něj udělal chodící peklo. Běžel chodbou a spadl ze schodů. Všichni začali křičet, když viděli Jeffa, tedy nyní hořícího chlapce klesat k zemi, téměř mrtvého. Poslední věc, kterou Jeff viděl, byla jeho matka a ostatní rodiče, kteří se snaží uhasit oheň. To bylo těsně před tím, než omdlel.

Když se Jeff probudil, měl okolo obličeje obvazy. Neviděl nic, ale cítil bolest v rameni a stehy po celém těle. Pokusil se vstát, ale uvědomil si, že se mu z ruky táhne hadička a když se pokusil vstát, sestra ho zastavila.

''Nemyslím si, že už se můžeš postavit na nohy. Nene, ještě ne.'' řekla, položila ho na postel a znovu mu nasadila trubičku Jeff seděl, bez vize a ponětí o tom, kde vlastně byl. Konečně po několika hodinách uslyšel svou matku.

''Miláčku, jsi v pořádku?'' zeptala se. Jeff ale nemohl odpovědět, když měl obvazy na hlavě a nemohl mluvit. ''Ale miláčku, mám skvělou zprávu. Poté, co všichni svědci řekli policii, že se Randy přiznal, že se na vás snažil útočit. Rozhodli se nechat Lia jít.'' To způsobilo, že se Jeff opět snažil postavit, ale v půlce se zastavil, když si vzpomněl na onu trubičku, která vedla z jeho paže. ''Bude tu zítra, a tak budete moct být zase spolu.''

Jeff matku obejme a řekl jí sbohem. Několik dalších probíhalo tak, že Jeffa navštěvovala rodina. Pak přišel den, kdy mu měli sundat obvazy. Jeho rodina tam stála, aby viděli, jak vypadal. Zatímco doktoři odstraňovali Jeffovy obvazy z obličeje, všichni seděli na pokraji svých sedadel. Počkali, až bude poslední obvaz z jeho obličeje odstraněn.

''Doufejme v to nejlepší'' řekl doktor. Rychle škubne za plátno a všechno ostatní koukají Jeffa.

Jeffova matka křičela na pohled na Jeffa. Liu a Jeffův táta zírali na jeho obličej.

''Co je? Co se stalo s mým obličejem?'' Řekl Jeff. Vyskočil z postele a běžel do koupelny. Koukl se do zrcadla a viděl příčinu neštěstí. Jeho tvář. Je to... je to strašné. Rty měl spáleny na temný odstín červené, jeho obličej měl čistě bílou barvu a jeho vlasy byli spálené od hnědou až po černou. Pomalu si položil ruku na tvář. Bylo trochu kožovité ji teď cítit. Podíval se zpátky na svou rodinu a pak zpátky do zrcadla.

''Jeffe,'' řekl Liu, ''není to tak hrozné...''

''Není to tak hrozné?'' řekl Jeff, ''Je to perfektní.'' Jeho rodina by překvapena. Jeff se začal nekontrolovatelně smát. Jeho rodiče si všimli, že jeho levé oko a ruka mají záškuby.

''Ehm... Jeffe, jsi v pořádku?''

''V pořádku? Nikdy jsem se necítil tak šťastný. Ha ha ha ha haaaaaaaaaaaa, Podívej se na mě. Tahle tvář se ke mně perfektně hodí.'' Nemohl se přestat smát. Pohladil svou tvář. Pohlédl opět do zrcadla. Co to způsobilo? No, možná si vzpomenete, když Jeff a Randy bojovali, něco v Jeffovi prasklo. Jeho rozum praskl. Teď byl ponechán, jako bláznivý stroj na zabíjení, ale to jeho rodiče nevěděli.

''Doktore,'' řekla Jeffova matka, ''Je Jeff v pořádku? Jako v hlavě?''

''O ano, ale toto chování je pro pacienty, kteří brali hodně prášků proti bolesti typické. Pokud se jeho chování do několika týdnů nezmění, přijeďte ho sem a uděláme mu psychologický test.''

''O děkuji doktore.'' Jeffova matka šla k Jeffovi. ''Jeffe, zlatíčko, je čas jít."

Jeff se podívá pryč od zrcadla a jeho tvář se formuje do šíleného úsměvu. ''Kej mami, ha ha haaaa'' jeho matka ho vzala za rameno a řekla mu, aby se oblékl.

''Tohle je v čem přišel.'' Pravila paní u stolu. Jeffova matka se podívala dolů a viděla černé kalhoty a bílou mikinu s kapucí, kterou měl Jeff na sobě. Nebyla na nich žádná krev a byli složené na sobě. Jeffova matka vzala Jeffa do pokoje a nechala ho, ať se oblékne. Poté odcházeli z nemocnice, aniž by věděli, že je to jejich poslední den života.

Později té noci vzbudil Jeffovu matku nějaký hluk z koupelny. Znělo to, jako by někdo plakal. Pomalu vešla dovnitř, aby zjistila, co se stalo. Když se podívala do koupelny, uviděla něco strašného. Jeff vzal nůž a vyřezal si úsměv na tvářích.

"Jeffe, co to děláš?'' zeptala se jeho matka.

Jeff se podíval na svou matku. ''Nemohl jsem se stále usmívat. Po chvíli to začalo bolet. Teď se můžu smát navždy. Jeffova matka si všimla jeho očí, které byly černě olemované.

''Jeffe, tvoje oči...'' Jeff nemohl oči zavřít.

''Nemohl jsem vidět svou tvář. Začal jsem být unavený a oči se mi začaly zavírat. Vypálil jsem si oční víčka, takže se můžu na sebe vždycky podívat, na můj nový obličej.'' Jeffova matka začala pomalu couvat, když viděla, že se její syn zbláznil. ''Co se děje mami? Nejsem snad krásný?''

"Ano synu'' řekla. ''ano, jsi krásný. J-jen mě nech dojít za tatínkem, aby mohl vidět tvůj obličej.'' Vběhla do místnosti a probudila Jeffova otce ze spánku. ''Miláčku, podej mi zbraň. My...'' zarazila se, když uviděla Jeffa ve dveřích, jak drží nůž.

"Mami, ty jsi lhala...'' To bylo to poslední, co od Jeffa slyšeli, než se k nim s nožem přiřítil a oba je zabil. Oba nevydali ani hlásku.

Jeho bratr Liu mezitím poklidně spal ve svém pokoji a neměl o ničem ani potuchy. Když už pomalu začal bdít, dostal pocit, jako kdyby ho někdo sledoval. A taky, že jo.... Vzhlédl a když se snažil vyděšením řvát, Jeff mu zakryl rukou ústa. Pomalu zvedl nůž připravený k zabití Lia. Liu se snaží sebou mlít sem a tam, ale nedokázal uniknout Jeffovu sevření.

"Š š šššš.... '' řekl Jeff ''Jen jdi spát.''...