Bipolární porucha

Pro tyto potíže se dříve užívalo názvu maniodepresivní psychóza. Jde o opakované střídání stavů mánie a deprese. 

BIPOLÁRNÍ MÁNIE

Během této fáze prožívá nemocný pocit absolutního štěstí. Je nepřirozeně energický a ztrácí potřebu spánku. Pocity euforie postupně gradují do megalomanských bludů, kdy má pacient pocit, že zvládne cokoli na světě. Člověk v této fází se uchyluje k bizarním činům, v jejichž důsledku čelí vyloučení ze společnosti. Během bipolární mánie hrozí vyčerpání organismu a následná smrt. Dalšími projevy mánie jsou: Nával energie, Ztráta potřeby spát (nemocný spí hodinu denně nebo nespí vůbec), Ztráta sociálních zábran, Nepřiměřeně vysoké sebevědomí, Riskantní jednání, Nadměrné utrácení peněz, Sexuální promiskuita, Podrážděnost, výbušnost, Zrychlené myšlenkové pochody - nemocný realizuje další nápad, aniž by nejdřív dokončil ten předchozí, Pacient mluví rychle a nesrozumitelně

BIPOLÁRNÍ DEPRESE

Často začíná nenápadně a rozvíjí se velmi pozvolně. Nemocný zpočátku bojuje se špatnou náladou a únavou, během následujících dnů až týdnů se ale dostává do těžké deprese. Pro tuto etapu jsou typické také myšlenky na sebevraždu či dokonce pokusy o ni. Obvyklými příznaky bipolární deprese jsou: Nechuť do života, Pocit méněcennosti, Ztráta zájmu o koníčky, Sebeobviňování, Pláč bez příčiny, Výbuchy vzteku, podrážděnost, Sebepoškozování, Myšlenky či pokusy o sebevraždu

Typy bipolární afektivní poruchy

Bipolární afektivní porucha I. typu je charakterizována plně vyjádřenými depresivními a manickými fázemi a bezpříznakovým obdobím mezi nimi.

Bipolární afektivní porucha II. typu naproti tomu nemá plně rozvinuté manické fáze, spíše jsou přítomny fáze hypomanické, proto může být zaměněna za cyklothymii nebo rekurentní depresivní poruchu. Léčba této formy může být často obtížnější než léčba "klasického" prvního typu.

Bipolární afektivní porucha III. typu není moc často diagnostikována, jedná se o označení pro manické epizody, které jsou vyvolány nasazením antidepresiv  za původním účelem léčby deprese.

Dědičnost nemoci

Přesné důvody vzniku nemoci nejsou známy. Údajně má ale vliv dědičnost i extrémní stres, kterému se lidé vystavují. Existuje také názor, že s predispozicemi k této nemoci se člověk již narodí, nebo že se nemoc vyvine v důsledku traumatického zážitku. Tím může být například zneužívání či šikana.