Bez výrazu

Tato 42 let stará událost se váže k nemocnici Cedar Sinai v Los Angeles. Když ji poprvé spatřili, stála v otevřených dveřích vstupní haly. Měla strašlivý strnulý výraz, bledou kůži, na sobě pouze bílé roucho na mnoha místech potřísněné krví a v ústech svírala mrtvé kotě. Také nemá žádné obočí a její tvář navíc připomínala tvář figurínu z obchodu. Když se této podivné bytosti ujme personál, musí vynaložit velkou sílu na to, aby ji zvládl. Když ji chtěli přemístit z vozíku na lůžko, žena kolabuje. Během udržování základních životních funkcí se sestry také snaží vypáčit z jejich úst mrtvé kotě, které jimi celou dobu svírala. Stisk její čelisti je tak neuvěřitelně silný, že pomůže až lokální umrtvení, které je uvolní.Když se probere, chtěli ji lékaři podat sedativa. Dostala veliký záchvat. Brání se tak neuvěřitelně silně, že ji doktoři mají problém udržet na lůžku i s pomocí sester. Krom této síly a trhavých pohybů žena neprojevuje vůbec žádné emoce. Vzhledem k tomu, jak velkou sílu měla, rozhodli se doktoři omezit její pohyb na minimum.Většina personálu se v její blízkosti cítila velice zkroušeně a pohled na ní nevydrží více než několik vteřin. Jednou náhle obrátila svůj zrak na jednoho doktora a její kamenný výraz už není bez výrazu a nečekaně se usměje, což rozruší přítomnou lékařku natolik, že to nevydrží a odejde. Z úst této pacientky totiž nejsou vidět zuby, nýbrž ostré, dlouhé hroty, které jsou podivně dlouhé. Je nemožné, aby zavřela ústa bez toho, aniž by došlo k nějakému poškození. Po tomto zjištění se domnívají, že trpí porfyrií, neboť má spoustu podobných příznaků. To ovšem nevysvětluje obrovskou sílu.Při jedné z návštěv se jeden doktor neudržel, zadíval se na ní a s klidným hlasem se jí zeptal: ,,Odkud sakra pocházíte, madam?" na což pacientka protáhla krk, naklonila se k doktorovi, který se jí tázal a usměje se. V tu chvíli nastalo dlouhé ticho, které je narušeno až ženiným náhlým pohybem. Náhle se totiž vrhla na doktorův krk a zaboří se svými ostrými hroty do jeho krku. Prokousla mu jeho krční tepnu. Nebohý doktor se svalil na zem, dusil se vlastní krví a chroptil. V tu chvíli vstala, ke krvácejícímu muži se sehnula a pronesla k této řadě událostí památnou větu, kterou zaslechl i příchozí personál ochranky. Pomalu mu odpoví: ,,Já ... jsem ... Bůh." Jakmile přemohla nemocniční ochranku, klidně odkráčela pryč a již nikdy více nebyla spatřena.Toto vše se odehrálo pouze v několika hodinách jednoho červnového dne v roce 1972. Je tento příběh pravdivý? A jestli ano, šlo o nemocnou a pomatenou ženu, nebo o nepovedený experiment, který utekl z utajovaného zařízení? To nikdo neví a zřejmě se to nikdo nikdy ani nedoví.